Unární plus: převod lambdy na ukazatel na funkci
`+hardPass` používá unární `+` k převodu negenerické lambdy bez zachycení na ukazatel na funkci. Nejde o sčítání.
CKTIS / C++
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
`+hardPass` používá unární `+` k převodu negenerické lambdy bez zachycení na ukazatel na funkci. Nejde o sčítání.
Zjisti, jak C++23 vybírá třídní přetížení `operator new` a `operator delete` a proč obě volání odpovídajících globálních funkcí musí dostat stejnou hodnotu zarovnání.
Deklarátor `[]` vytváří vestavěný typ pole. Počet prvků může být součástí typu pole, ale zápis parametru ve tvaru pole tento počet nepředává.
AoS ukládá celé záznamy za sebe, zatímco SoA ukládá hodnoty každé položky do samostatného pole. Volba závisí na tom, jak program k datům přistupuje.
`assert` kontroluje interní předpoklad programu za běhu. Definice `NDEBUG` může kontrolu vypnout, aniž se vyhodnotí podmínka. Na `static_assert` nemá vliv.
Rozlišujte dobu uložení a dobu života objektu od samostatných alokací jeho členů, například od paměti pro znaky řetězce `std::string`.
Rozložení dat volte podle toho, co program skutečně čte. AoS seskupuje pole jednoho záznamu, zatímco SoA seskupuje hodnoty stejného pole z více záznamů.
Zachyťte mezní hodnotu kopií, aby ji predikát používal i po změně původní proměnné mimo lambda výraz.
`%F` vypíše datum a `%R` hodiny a minuty ve 24hodinovém formátu. Oba specifikátory formátují předanou hodnotu; pravidla pásma se uplatní při převodu.
`extern "C"` určuje jazykovou vazbu pro spolupráci kódu v C a C++. Nepřepíná překladač do režimu C a samo o sobě nezaručuje binární kompatibilitu.
Odděl správu paměti od životnosti objektu a předej odpovídajícím globálním funkcím tutéž hodnotu zarovnání.
Návrat objektu hodnotou nemusí znamenat kopírování. Rozlišujte volitelné NRVO pro pojmenovaný lokální objekt a zaručenou přímou konstrukci z výrazu prvalue stejného typu.
Nastavte výstup `std::cout` na zápis s pevnou řádovou čárkou a dvěma desetinnými místy. Zjistěte, proč je důležitá maska `floatfield` a jak obnovit předchozí formát.
Samostatná výpustka v `test(...)` umožňuje použít záložní přetížení, když typová kontrola nevyhoví. Nejde o rozvinutí balíku parametrů.
Přizpůsobte rozložení dat způsobu, jakým je program používá: porovnejte celé záznamy se samostatnými sloupci a změřte dopad při reprezentativní zátěži.
`= default` požádá překladač o standardní definici funkce, která tento zápis připouští. Jeho význam ukazují vlastnictví prostředků, PImpl a virtuální destruktory.
Deklarujte veřejný virtuální destruktor, aby šlo odstranit odvozený objekt přes ukazatel na základní třídu bez psaní vlastního těla destruktoru základní třídy.
V C++23 zápisem `= default` požádáte překladač o standardní definici speciální členské funkce. U Pimpl záleží na umístění definice; podpora C++23 se může lišit podle implementace.
`Product() = default;` výslovně deklaruje výchozí konstruktor a jeho implementaci ponechává na překladači. Návěští `default:` v příkazu `switch` určuje, kde začne provádění, když neodpovídá žádná větev `case`.
Deklarujte ukazatel na nestatický datový člen typu `int` a ukazatel na členskou funkci `const`. Deklarovaný typ určuje, která varianta přetížené funkce se vybere.
`= delete` zakazuje použití funkce už při překladu. Vlastník rámce korutiny tak může zakázat kopírování, předávat vlastnictví přesunem a uvolňovat rámec v destruktoru.
Zakažte konkrétní přetížení nebo kopírování už při překladu, ale zachovejte přesouvání a správné zničení skryté implementace.
`= delete` zakazuje použití konkrétní funkce už při překladu. Lze tak odmítnout nežádoucí přetížení nebo zakázat kopírování a přesouvání objektu, který vlastní paměťový fond.
Destruktor označuje konec životnosti objektu a uvolňuje jeho prostředky. Naučte se, jak vlastník zničí rámec korutiny a proč se destruktor PImpl definuje mimo třídu.