CKTIS / C++
Návrh orientovaný na data: AoS, SoA a lokalita mezipaměti
Přizpůsobte rozložení dat způsobu, jakým je program používá: porovnejte celé záznamy se samostatnými sloupci a změřte dopad při reprezentativní zátěži.
Verze: ISO C++23; implementation support may vary
Syntaxe
// ISO C++23 — alternative layouts for N records
// T and U are field types; N is a compile-time element count.
#include <array>
#include <cstddef>
template<class T, class U>
struct Record { T x; U y; };
template<class T, class U, std::size_t N>
using AoS = std::array<Record<T, U>, N>;
template<class T, class U, std::size_t N>
struct SoA {
std::array<T, N> x;
std::array<U, N> y;
};
// Record i: aos[i].x and aos[i].y, or soa.x[i] and soa.y[i].Návrh orientovaný na data znamená volit reprezentaci dat podle operací, které program provádí. Začněte u důležitých smyček: zjistěte, které položky čtou nebo zapisují, v jakém pořadí a jak často. AoS a SoA jsou způsoby uložení dat, nikoli klíčová slova či samostatné funkce C++23.
Pole struktur (AoS) ukládá celé záznamy souvisle: aos[i].energy a aos[i].id patří témuž objektu. Struktura polí (SoA) ukládá každou položku do vlastního souvislého pole: soa.energy[i] a soa.id[i] popisují tentýž logický záznam. Sloupce musí mít stejnou délku a stejné pořadí záznamů i při řazení, vkládání nebo mazání.
Lokalita mezipaměti se zlepšuje, když následné přístupy využívají data již načtená do mezipaměti. Čte-li smyčka jen často používaný (horký) sloupec energy, může SoA umístit do jedné řádky mezipaměti více užitečných hodnot a omezit načítání nevyužitých dat. AoS může být výhodnější, pokud operace obvykle potřebuje většinu položek záznamu společně.
Žádné rozložení nezaručuje zrychlení. V příkladu převod kopíruje obě položky každého záznamu; udržování obou podob spotřebovává další paměť a vyžaduje synchronizaci změn. Porovnávejte optimalizované sestavení na cílovém hardwaru s reprezentativními objemy dat a vzorci přístupu. Započítejte převod, pokud je součástí skutečné zátěže.
Příklady
#include <array>
#include <cstddef>
#include <iostream>
struct Particle {
int energy;
int id;
};
struct ParticleColumns {
std::array<int, 3> energy;
std::array<int, 3> id;
};
int main() {
const std::array<Particle, 3> aos{{{2, 101}, {4, 102}, {6, 103}}};
ParticleColumns soa{};
for (std::size_t i = 0; i < aos.size(); ++i) {
soa.energy[i] = aos[i].energy;
soa.id[i] = aos[i].id;
}
int aosSum = 0;
for (const Particle& particle : aos) {
aosSum += particle.energy;
}
int soaSum = 0;
for (int energy : soa.energy) {
soaSum += energy;
}
std::cout << "AoS sum: " << aosSum << '\n'
<< "SoA sum: " << soaSum << '\n';
}Výsledek
AoS sum: 12 SoA sum: 12
Obě smyčky sčítají pouze `energy` a pro své rozložení vypíší `12`. Shodný výsledek ukazuje stejnou operaci na dvou rozloženích, nikoli výkonnostní výhodu.
Související lekce
- C++ · Lekce 21 · Pokročilá · Verze: 3