Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

Návrh orientovaný na data: AoS, SoA a lokalita mezipaměti

Přizpůsobte rozložení dat způsobu, jakým je program používá: porovnejte celé záznamy se samostatnými sloupci a změřte dopad při reprezentativní zátěži.

Verze: ISO C++23; implementation support may vary

Syntaxe

// ISO C++23 — alternative layouts for N records
// T and U are field types; N is a compile-time element count.
#include <array>
#include <cstddef>

template<class T, class U>
struct Record { T x; U y; };

template<class T, class U, std::size_t N>
using AoS = std::array<Record<T, U>, N>;

template<class T, class U, std::size_t N>
struct SoA {
    std::array<T, N> x;
    std::array<U, N> y;
};

// Record i: aos[i].x and aos[i].y, or soa.x[i] and soa.y[i].

Návrh orientovaný na data znamená volit reprezentaci dat podle operací, které program provádí. Začněte u důležitých smyček: zjistěte, které položky čtou nebo zapisují, v jakém pořadí a jak často. AoS a SoA jsou způsoby uložení dat, nikoli klíčová slova či samostatné funkce C++23.

Pole struktur (AoS) ukládá celé záznamy souvisle: aos[i].energy a aos[i].id patří témuž objektu. Struktura polí (SoA) ukládá každou položku do vlastního souvislého pole: soa.energy[i] a soa.id[i] popisují tentýž logický záznam. Sloupce musí mít stejnou délku a stejné pořadí záznamů i při řazení, vkládání nebo mazání.

Lokalita mezipaměti se zlepšuje, když následné přístupy využívají data již načtená do mezipaměti. Čte-li smyčka jen často používaný (horký) sloupec energy, může SoA umístit do jedné řádky mezipaměti více užitečných hodnot a omezit načítání nevyužitých dat. AoS může být výhodnější, pokud operace obvykle potřebuje většinu položek záznamu společně.

Žádné rozložení nezaručuje zrychlení. V příkladu převod kopíruje obě položky každého záznamu; udržování obou podob spotřebovává další paměť a vyžaduje synchronizaci změn. Porovnávejte optimalizované sestavení na cílovém hardwaru s reprezentativními objemy dat a vzorci přístupu. Započítejte převod, pokud je součástí skutečné zátěže.

Příklady

#include <array>
#include <cstddef>
#include <iostream>

struct Particle {
    int energy;
    int id;
};

struct ParticleColumns {
    std::array<int, 3> energy;
    std::array<int, 3> id;
};

int main() {
    const std::array<Particle, 3> aos{{{2, 101}, {4, 102}, {6, 103}}};
    ParticleColumns soa{};
    for (std::size_t i = 0; i < aos.size(); ++i) {
        soa.energy[i] = aos[i].energy;
        soa.id[i] = aos[i].id;
    }

    int aosSum = 0;
    for (const Particle& particle : aos) {
        aosSum += particle.energy;
    }

    int soaSum = 0;
    for (int energy : soa.energy) {
        soaSum += energy;
    }

    std::cout << "AoS sum: " << aosSum << '\n'
              << "SoA sum: " << soaSum << '\n';
}

Výsledek

AoS sum: 12
SoA sum: 12

Obě smyčky sčítají pouze `energy` a pro své rozložení vypíší `12`. Shodný výsledek ukazuje stejnou operaci na dvou rozloženích, nikoli výkonnostní výhodu.

Související lekce

  • C++ · Lekce 21 · Pokročilá · Verze: 3

Zdroje