Vstupní bod programu: main
V prostředí hosted je funkce main v globálním rozsahu vstupním bodem programu v C++. Vrací int, může přijímat argumenty při spuštění a určuje stav ukončení.
CKTIS / C++
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
V prostředí hosted je funkce main v globálním rozsahu vstupním bodem programu v C++. Vrací int, může přijímat argumenty při spuštění a určuje stav ukončení.
RAII váže správu prostředku na dobu života objektu: inicializace ustanoví vlastnictví a destruktor prostředek uvolní. Správně navržený vlastník proto provádí úklid také při odvíjení zásobníku způsobeném výjimkou.
Rozsah zpřístupňuje prvky pomocí počátečního iterátoru a koncového sentinelu. Pohled je rozsah s dalšími požadavky, díky nimž se hodí k sestavování pipeline. Adaptéry std::views::filter a std::views::transform vybírají a transformují prvky, aniž vytvářejí mezilehlý kontejner výsledků.
Záznam sdružuje pojmenovaná pole, obvykle ve struct. Agregát je formální kategorie C++, která umožňuje inicializovat prvky bez uživatelem deklarovaného konstruktoru. Ne každá struct je agregát.
Rekurze znamená, že funkce volá sama sebe, přímo nebo prostřednictvím jiných funkcí. Aby výpočet skončil, potřebuje dosažitelný základní případ a rekurzivní kroky, které k němu postupují.
Redukce spojuje rozsah do jediného výsledku. Seznamte se s rozdíly mezi std::accumulate, std::reduce a std::transform_reduce a vypočítejte průměr a rozptyl s ohledem na typ akumulátoru a pořadí operací.
Rozsah platnosti určuje kontext, ve kterém se ve zdrojovém kódu vyhledávají názvy, zatímco doba života popisuje existenci objektu během běhu programu. Skrytí názvu objekt nezničí. Doba trvání úložiště je samostatný, související pojem.
Bezpečnostní hranice odděluje data nebo kód s různou úrovní důvěry. V C++ se přístupová práva `private` nesmějí zaměňovat za izolaci vykonávání: kontrola dat před použitím je samostatná povinnost a nedefinované chování nezaručuje bezpečné ukončení programu.
SFINAE umožňuje vyřadit přetížení šablony, pokud substituce argumentů vytvoří v bezprostředním kontextu neplatný typ nebo výraz. Nezakrývá libovolné chyby šablon.
Správné řazení vyžaduje komparátor definující striktní slabé uspořádání. Binární vyhledávání vyžaduje rozsah rozdělený podle příslušné podmínky; seřazení celého rozsahu stačí, ale není vždy nutné.
Řetězec v C++ ukládá prvky, nikoli hotové znaky viditelné uživateli. Seznamte se s rozdílem mezi kódovými jednotkami UTF-8, kódovými body Unicode a grafémovými shluky a s rolí std::u8string a řetězcového literálu u8.
Šablony popisují rodiny funkcí nebo typů, zatímco koncepty stanovují požadavky na argumenty šablon. Deklarace template<Integer T> zavádí typový parametr T omezený pomocí Integer<T>; omezení se kontroluje při kompilaci, nikoli za běhu.
Testy porovnávají chování programu s očekáváním, zatímco aserce vyjadřují podmínky, které by měly platit. Seznamte se s testováním založeným na vlastnostech, idempotencí a deterministickou testovací sadou i s rozdílem mezi assert, static_assert a kontrolami aktivními i při definovaném NDEBUG.
std::chrono rozlišuje doby trvání, časové body a kalendářní data. Seznamte se s formáty %F a %R a rozdílem mezi pevným posunem vůči UTC a pojmenovaným časovým pásmem.
Překladové jednotky umožňují překládat části programu samostatně. Linkage určuje identitu názvů napříč deklaracemi, zatímco ODR omezuje počet a podobu definic. Rozlišení těchto pojmů pomáhá správně rozdělit kód mezi hlavičkové a implementační soubory.
Převod typů přizpůsobuje výraz požadovanému typu. Seznamte se s implicitními převody, explicitními převody pomocí static_cast, integrálními promoci a zahozením hodnoty převodem na void.
Typový systém C++ určuje typy objektů, referencí, funkcí a výrazů i povolené operace a konverze. Typování je statické: `auto` odvodí typ, ale neumožňuje proměnné později typ změnit. Implicitní konverze mohou být povolené, i když hrozí ztráta informací.
Uživatelsky definovaný literál kombinuje číselný literál, znak nebo řetězec s vlastním sufixem. Příslušný operátor literálu převede tento zápis na hodnotu, například na objekt představující vzdálenost.
Kategorie lvalue, prvalue a xvalue popisují výrazy, nikoli typy proměnných. Poznejte jejich skupiny glvalue a rvalue a souvislost s referencemi, výběrem přetížení a std::move, které samo o sobě nepřenáší prostředky.
Proměnná umožňuje programu ukládat data určitého typu a přistupovat k nim. Seznamte se s deklaracemi, inicializací a přiřazením, úlohami auto a const a rozdílem mezi rozsahem platnosti názvu a dobou života objektu.
Objekty std::execution::seq, std::execution::par, std::execution::par_unseq a std::execution::unseq určují, jakým způsobem se algoritmus smí vykonávat. Nezaručují zrychlení; volba zásady také mění požadavky na funkce, které zpracovávají prvky.
Makro INT_MAX z hlavičky <climits> určuje největší hodnotu typu int v dané implementaci. Používejte ho místo pevně zadané hranice a před zvýšením hodnoty ji ověřte, abyste předešli přetečení.
Konstanty typu std::memory_order určují synchronizaci a řazení atomických operací. Zjistěte, jak se liší relaxed, release, acquire, acq_rel a seq_cst a jak může atomický příznak bezpečně zpřístupnit běžná data.
std::ignore je objekt standardní knihovny používaný spolu s std::tie k vynechání vybraných prvků při přiřazení n-tice. Umožňuje uložit potřebné hodnoty do existujících proměnných, aniž by bylo nutné vytvářet pomocnou proměnnou pro vynechaný prvek.