CKTIS / C++
Deklarace ukazatelů na členy třídy: `int C::*` a funkce `const`
Deklarujte ukazatel na nestatický datový člen typu `int` a ukazatel na členskou funkci `const`. Deklarovaný typ určuje, která varianta přetížené funkce se vybere.
Verze: ISO C++23; implementation support may vary
Syntaxe
int C::* data = &C::value;
R (C::* method)(Args...) const = &C::f;
using DataMember = int C::*;
using ConstMemberFunction = R (C::*)(Args...) const;
// C is the class, R is the return type, and Args... is a template type-pack expansion.
// Concrete declaration of a pointer to an int(int) const member function:
int (C::* call)(int) const = &C::f;int C::* data = &C::value; deklaruje ukazatel na nestatický datový člen typu int třídy C. C:: označuje rozsah platnosti třídy. Výraz &C::value označuje člen, aniž by získával adresu položky konkrétního objektu. Naproti tomu &obj.value má typ int*, pokud obj není kvalifikován ani jako const, ani jako volatile a value je běžný člen typu int.
R (C::* method)(Args...) const deklaruje ukazatel na nestatickou členskou funkci s implicitním parametrem objektu. R je návratový typ a Args... rozbaluje balík typů parametrů. Závorky seskupují C::* method. Koncové const kvalifikuje funkci, nikoli ukazatel: funkci lze volat na objektu const. V deklaraci int (C::* method)(int) const = &C::f; cílový typ vybere přetíženou variantu s const, ne variantu bez něj.
Ukazatel na člen vytvoříte zápisem &C::value nebo &C::f, bez závorek kolem kvalifikovaného jména. Získáním adresy statického členu vznikne běžný ukazatel na objekt nebo funkci. V C++23 vznikne běžný ukazatel na funkci také při získání adresy členské funkce s explicitním parametrem objektu (this na začátku seznamu parametrů).
Použijte obj.*data s objektem nebo ptr->*data s ukazatelem na objekt. Při volání zachovejte závorky: (obj.*method)(2) nebo (ptr->*method)(2). Ukazatel na člen není vázán na konkrétní objekt a neprodlužuje jeho dobu života. Použijte jej s vhodným objektem, jehož doba života ještě neskončila. Použití nulového ukazatele na člen (nullptr) v těchto operacích vede k nedefinovanému chování.
Příklady
#include <iostream>
struct C {
int value;
int f(int n) { return value - n; }
int f(int n) const { return value + n; }
};
int main() {
int C::* data = &C::value;
int (C::* method)(int) const = &C::f;
C obj{10};
obj.*data = 40;
const C* ptr = &obj;
std::cout << (obj.*data) << '\n';
std::cout << (ptr->*method)(2) << '\n';
}Výsledek
40 42
`obj.*data` uloží `40`. Volání přes `ptr` použije vybranou přetíženou variantu s `const`, která přičte `2`. Program proto vypíše `40` a potom `42`.
Související lekce
- C++ · Lekce 54 · Středně pokročilá · Verze: 2