Celočíselné povýšení
Rozlište typ výpočtu s `std::uint8_t` a `std::uint16_t` od cílového typu. Rozlišujte také výpis čísla a výpis znaku.
CKTIS / Znalostní báze
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
Rozlište typ výpočtu s `std::uint8_t` a `std::uint16_t` od cílového typu. Rozlišujte také výpis čísla a výpis znaku.
Vestavěná přípona `ULL` dává reprezentovatelnému celočíselnému literálu typ `unsigned long long`. Není to operátor literálu ani součást znaménka.
Zjistěte, kdy změna vektoru zneplatní iterátory, reference a ukazatele, včetně iterátoru za koncem, a jak bezpečně používat výsledek std::find_if.
V zápisu `+hardPass` vyvolá unární `+` implicitní převod negenerické lambdy bez zachycení na ukazatel na funkci. Změna typu argumentu může ovlivnit výběr přetížení.
`score =+ delta` přiřadí výsledek `+delta`. Chcete-li přičíst `delta` k aktuální hodnotě `score` a uložit výsledek, použijte `score += delta`.
Pojmenujte prvky n-tice pomocí strukturovaných vazeb. Rozlište, kdy se vážou na kopii či originál a v čem se liší od funkcí `std::get` a `std::tie`.
`[&]` nastavuje výchozí zachycení odkazem: lambda pracuje s původními lokálními objekty místo jejich kopií, ale neprodlužuje jejich životnost.
Znak `&` v deklarátoru vytváří typ reference na lvalue. Naučte se, na co lze referenci navázat, kdy přes ni lze zapisovat a jak předejít visícím referencím.
`R&` je alias existujícího objektu. Přiřazení přes referenci mění tento objekt. Návrat typu `R&` umožňuje volajícímu pracovat se stejným objektem bez kopírování.
`int* (&items)[3]` odkazuje na celé pole tří ukazatelů. Velikost zůstává součástí typu a objekt zajišťující úklid může měnit prvky původního pole.
`= delete` zakazuje použití konkrétní funkce nebo konstruktoru, ale nevyřazuje je z množiny přetížení. Neničí objekt ani neuvolňuje paměť.
Netypový parametr šablony přijímá hodnotu místo typu. `std::size_t Size` určuje velikost pole, kterou překladač může odvodit z argumentů funkce.
Paměť může zůstat k dispozici i po zničení objektu. Doba života určuje, kdy objekt existuje; pravidla strict aliasing určují, přes které typy lze přistupovat k jeho hodnotě.
Fond znovu používá jednotlivé sloty, monotónní aréna uvolňuje paměť hromadně. Identifikátor s číslem generace rozliší dva po sobě jdoucí objekty na stejné adrese.
Deklarujte vlastní přípony `_KiB`, `_MiB` a `_pct`. Zjistěte, jak tvar literálu určuje operátor a proč vestavěná přípona `ULL` a unární minus fungují jinak.
Operátor `<<` zapisuje hodnoty do výstupního proudu nebo mění jeho formátování. Typy operandů odlišují vkládání do proudu od bitového posunu doleva.
`std::lower_bound` nevyžaduje úplné seřazení: pro daný klíč musí všechny prvky splňující test předcházet prvkům, které ho nesplňují.
Zkonstruujte objekt v připraveném slotu, spravujte jeho životnost nezávisle na paměti a zakažte kopírování i přesouvání vlastníka slotu.
Zjistěte, jak `*` v ISO C++23 deklaruje ukazatel, na co se vztahuje `const` a jak odlišit ukazatel na celé pole od pole ukazatelů.
`&C::m` může označit nestatický člen, aniž by vybíral konkrétní objekt. Výsledný ukazatel lze použít s objektem nebo předat jako projekci algoritmu pro rozsahy.
Rozlišujte povinnosti volajícího od pravidel platného stavu objektu. Externí vstupy ověřujte nezávisle na `assert` a invariant chraňte veřejným rozhraním typu.
Od C++17 prvalue stejného třídního typu konstruuje výsledek přímo, bez kopírování nebo přesunu celého objektu. NRVO je volitelné a při inicializaci členů se data stále mohou kopírovat.
Zápis `= 0` deklaruje čistě virtuální členskou funkci. Umožňuje definovat abstraktní rozhraní, přes které lze volat různé implementace podle skutečného typu objektu.
Operátor `|` aplikuje uzávěr adaptéru na rozsah nebo složí dva uzávěry do znovu použitelného řetězce. Toto přetížení není bitová disjunkce (OR).