Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

Vstupní podmínky a doménové invarianty

Rozlišujte povinnosti volajícího od pravidel platného stavu objektu. Externí vstupy ověřujte nezávisle na `assert` a invariant chraňte veřejným rozhraním typu.

Verze: ISO C++23; implementation support may vary

Syntaxe

// ISO C++23: assert is a macro, not std::assert.
#include <cassert>
assert(condition);
static_assert(constant_condition);
static_assert(constant_condition, "message");

// To disable assert, define NDEBUG before including <cassert>.
// Preconditions and domain invariants are design rules, not C++23 declarations.

Vstupní podmínka operace musí platit před jejím použitím; odpovídá za to volající. Například limit->get() vyžaduje, aby limit obsahoval hodnotu. Doménový invariant popisuje platný stav objektu: každý Limit musí uchovávat číslo od 1 do 100 včetně. Konstrukce objektu invariant ustanoví a veřejné operace ho zachovávají.

V C++23 je assert(condition) z <cassert> makro, nikoli funkce std::assert. Je-li aktivní, vyhodnotí podmínku. Je-li výsledkem nula (včetně false), vypíše diagnostiku na standardní chybový výstup a zavolá std::abort(). Pokud je při vložení <cassert> definováno NDEBUG, výraz se nevyhodnotí. Do assert nepatří ověřování externích vstupů ani nezbytné vedlejší účinky.

static_assert je deklarace kontrolovaná při překladu bez ohledu na NDEBUG. Zde ověřuje vztah mezi konstantními mezemi: při nepravdivé podmínce je program nesprávně utvořený. Hodnotu získanou za běhu nekontroluje.

Limit::make kontroluje rozsah obyčejným if a při odmítnutí vrací std::nullopt. Veřejný konstruktor bez kontroly nebo zapisovatelný veřejný datový člen by umožnil obejít tovární funkci nebo porušit platný stav objektu. Soukromý konstruktor přijímající celé číslo a soukromý člen, do kterého rozhraní neumožňuje zapsat libovolnou hodnotu, těmto cestám brání. get() vrací kopii čísla; jeho assert slouží pouze k odhalení interní chyby.

Příklady

#include <cassert>
#include <iostream>
#include <optional>

class Limit {
    static constexpr int min_value = 1;
    static constexpr int max_value = 100;
    static_assert(min_value <= max_value);

    int value_;
    explicit Limit(int value) noexcept : value_(value) {}

    static constexpr bool in_range(int value) noexcept {
        return min_value <= value && value <= max_value;
    }

public:
    static std::optional<Limit> make(int value) noexcept {
        if (!in_range(value)) {
            return std::nullopt;
        }
        return Limit{value};
    }

    int get() const noexcept {
        assert(in_range(value_));
        return value_;
    }
};

void report(int input) {
    const auto limit = Limit::make(input);
    if (limit) {
        std::cout << input << ": accepted " << limit->get() << '\n';
    } else {
        std::cout << input << ": rejected\n";
    }
}

int main() {
    report(0);
    report(42);
    report(101);
}

Výsledek

0: rejected
42: accepted 42
101: rejected

Celá čísla `0`, `42` a `101` zastupují již načtené vstupy. `if (limit)` ověří přítomnost hodnoty před použitím `->`. Očekávaný výstup je stejný s `NDEBUG` i bez něj.

Související lekce

  • C++ · Lekce 52 · Pokročilá · Verze: 3

Zdroje