CKTIS / C++
Vstupní podmínky a doménové invarianty
Rozlišujte povinnosti volajícího od pravidel platného stavu objektu. Externí vstupy ověřujte nezávisle na `assert` a invariant chraňte veřejným rozhraním typu.
Verze: ISO C++23; implementation support may vary
Syntaxe
// ISO C++23: assert is a macro, not std::assert.
#include <cassert>
assert(condition);
static_assert(constant_condition);
static_assert(constant_condition, "message");
// To disable assert, define NDEBUG before including <cassert>.
// Preconditions and domain invariants are design rules, not C++23 declarations.Vstupní podmínka operace musí platit před jejím použitím; odpovídá za to volající. Například limit->get() vyžaduje, aby limit obsahoval hodnotu. Doménový invariant popisuje platný stav objektu: každý Limit musí uchovávat číslo od 1 do 100 včetně. Konstrukce objektu invariant ustanoví a veřejné operace ho zachovávají.
V C++23 je assert(condition) z <cassert> makro, nikoli funkce std::assert. Je-li aktivní, vyhodnotí podmínku. Je-li výsledkem nula (včetně false), vypíše diagnostiku na standardní chybový výstup a zavolá std::abort(). Pokud je při vložení <cassert> definováno NDEBUG, výraz se nevyhodnotí. Do assert nepatří ověřování externích vstupů ani nezbytné vedlejší účinky.
static_assert je deklarace kontrolovaná při překladu bez ohledu na NDEBUG. Zde ověřuje vztah mezi konstantními mezemi: při nepravdivé podmínce je program nesprávně utvořený. Hodnotu získanou za běhu nekontroluje.
Limit::make kontroluje rozsah obyčejným if a při odmítnutí vrací std::nullopt. Veřejný konstruktor bez kontroly nebo zapisovatelný veřejný datový člen by umožnil obejít tovární funkci nebo porušit platný stav objektu. Soukromý konstruktor přijímající celé číslo a soukromý člen, do kterého rozhraní neumožňuje zapsat libovolnou hodnotu, těmto cestám brání. get() vrací kopii čísla; jeho assert slouží pouze k odhalení interní chyby.
Příklady
#include <cassert>
#include <iostream>
#include <optional>
class Limit {
static constexpr int min_value = 1;
static constexpr int max_value = 100;
static_assert(min_value <= max_value);
int value_;
explicit Limit(int value) noexcept : value_(value) {}
static constexpr bool in_range(int value) noexcept {
return min_value <= value && value <= max_value;
}
public:
static std::optional<Limit> make(int value) noexcept {
if (!in_range(value)) {
return std::nullopt;
}
return Limit{value};
}
int get() const noexcept {
assert(in_range(value_));
return value_;
}
};
void report(int input) {
const auto limit = Limit::make(input);
if (limit) {
std::cout << input << ": accepted " << limit->get() << '\n';
} else {
std::cout << input << ": rejected\n";
}
}
int main() {
report(0);
report(42);
report(101);
}Výsledek
0: rejected 42: accepted 42 101: rejected
Celá čísla `0`, `42` a `101` zastupují již načtené vstupy. `if (limit)` ověří přítomnost hodnoty před použitím `->`. Očekávaný výstup je stejný s `NDEBUG` i bez něj.
Související lekce
- C++ · Lekce 52 · Pokročilá · Verze: 3