Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

Vytvoření ukazatele na člen v C++

`&C::m` může označit nestatický člen, aniž by vybíral konkrétní objekt. Výsledný ukazatel lze použít s objektem nebo předat jako projekci algoritmu pro rozsahy.

Verze: ISO C++23; implementation support may vary

Syntaxe

T C::* pm = &C::m;
R (C::* pmf)(Args...) const = &C::f;
obj.*pm
ptr->*pm
(obj.*pmf)(args...)
(ptr->*pmf)(args...)

Ukazatel na člen vzniká použitím vestavěného unárního operátoru & přímo před kvalifikovaným jménem bez závorek, například &C::m. Ani &(C::m), ani samotné C::m, ani nekvalifikované &m takový ukazatel nevytvoří. Závorky kolem celého výrazu (&C::m) nevadí. Člen musí být přístupný a nesmí jít o bitové pole.

Pro nestatický datový člen C::m typu int má &C::m typ int C::*: značí, který člen vybrat, nikoli konkrétní objekt ani přenositelný posun v bajtech. V typu vytvořeného ukazatele je třída, která člen deklaruje, nikoli nutně třída použitá ke kvalifikaci jeho jména. Pokud D zdědí m ze třídy C a D::m označuje tento zděděný člen, má i &D::m typ int C::*. Pro existující objekt obj třídy C má &obj.m typ int* a ukazuje na člen tohoto objektu. Také adresa statického členu typu int má typ int*.

Pro členskou funkci int C::f(int) const s implicitním parametrem objektu je typ ukazatele int (C::*)(int) const. Je-li f přetížená, zápis int (C::*pf)(int) const = &C::f; určuje cílový typ, který musí jednoznačně vybrat právě jednu funkci. Adresa statické členské funkce nebo funkce s explicitním parametrem objektu (this, C++23) dává běžný ukazatel na funkci.

Použijte obj.*pm s objektem nebo ptr->*pm s ukazatelem na objekt. Členskou funkci volejte zápisem (obj.*pf)(arg) nebo (ptr->*pf)(arg). Objekt musí patřit do odpovídající třídy nebo do odvozené třídy, ve které je tato bázová třída přístupná a jednoznačná. Ke členům lze přistupovat i během konstrukce a destrukce objektu podle pravidel v [class.cdtor]. Například v těle konstruktoru lze přes ukazatel na člen přečíst již inicializovaný datový člen ještě před začátkem životnosti úplného objektu. Použití nulového ukazatele na člen (nullptr) vede k nedefinovanému chování.

V std::ranges::sort(rows, std::ranges::less{}, &Row::key) slouží ukazatel na člen jako projekce: algoritmus porovnává hodnoty key, ale přerovnává celé záznamy. Není třeba definovat porovnání celých objektů Row.

Příklady

#include <algorithm>
#include <functional>
#include <iostream>

struct Row {
    char label;
    int key;

    int value() const { return key; }
    int value(int factor) const { return key * factor; }
};

int main() {
    int Row::* key = &Row::key;
    int (Row::* read)(int) const = &Row::value;

    Row row{'A', 20};
    Row* ptr = &row;
    int* address = &row.key;
    std::cout << (row.*key) << ' ' << *address << ' '
              << (ptr->*read)(2) << '\n';

    Row rows[]{row, {'B', 10}, {'C', 30}};
    std::ranges::sort(rows, std::ranges::less{}, key);
    for (const Row& item : rows) {
        std::cout << item.label << ':' << item.key << '\n';
    }
}

Výsledek

20 20 40
B:10
A:20
C:30

První dvě hodnoty jsou `20`: jedna pochází z přístupu přes ukazatel na člen, druhá přes adresu konkrétního členu. Vybraná varianta `value(int) const` vrátí `40`. Celé záznamy se pak vypíšou v pořadí `B`, `A`, `C`, vzestupně podle `key`.

Související lekce

  • C++ · Lekce 28 · Pokročilá · Verze: 3
  • C++ · Lekce 35 · Pokročilá · Verze: 3

Zdroje