std::basic_string::reserve — kapacita a velikost
`reserve(n)` připraví místo pro budoucí prvky, aniž změní jejich počet. `resize(n)` mění počet prvků jak v řetězci, tak ve vektoru.
CKTIS / C++
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
`reserve(n)` připraví místo pro budoucí prvky, aniž změní jejich počet. `resize(n)` mění počet prvků jak v řetězci, tak ve vektoru.
`size()` počítá uložené prvky, nikoli znaky vnímané uživatelem. Hodí se k určení rozsahu kopírování, kontrole indexů a zkracování polí.
Vyřízněte část řetězce do nového řetězce s vlastními daty. Zjistěte, jak se omezuje délka, kdy počáteční pozice vyvolá výjimku a co mění přetížení pro rvalue v C++23.
Operátor `/` vrací novou cestu a nemění operandy. Podle syntaxe pravé cesty se buď připojí k levé, nebo nahradí její část či celou levou cestu.
Nastavte příznak `std::ios::boolalpha` metodou `setf`, aby se hodnoty `bool` četly a zapisovaly názvy podle místního nastavení proudu místo čísel.
Zjistěte, kdy kopírování bajtů v C++23 zachovává hodnotu objektu a proč nenahrazuje kopírování objektů libovolných typů.
Pomocí `std::nullopt` vrať nebo vyprázdni `std::optional`, aniž bys zaměnil chybějící výsledek za platnou hodnotu, například nulu.
Ověřte při překladu, zda typ `float` v dané implementaci odpovídá IEEE 754, nezávisle na požadavcích na velikost v paměti a binární formát.
Operátor `->` zpřístupňuje člen hodnoty uložené v `std::optional`. V C++23 před jeho použitím ověř, že je hodnota skutečně přítomná.
`*opt` vrací referenci na uloženou hodnotu. Před dereferencí ověř, že je hodnota přítomná: index `0` je platný výsledek, nikoli chybějící hodnota.
`if (opt)` ověřuje, zda `std::optional` obsahuje hodnotu, nikoli zda je tato hodnota pravdivá. Index `0` i příznak s hodnotou `false` se počítají jako přítomné hodnoty.
Vyber paměťový zdroj pro vektor PMR a zjisti, kdy stejný zdroj dostanou jeho prvky a jak se v tomto ohledu liší obyčejný vektor.
Zjisti, zda sdílený stav zastavení přijal požadavek, aby šlo práci ukončit na bezpečném místě. Výsledek `true` neznamená, že vlákno už skončilo.
`std::string::empty` zjišťuje, zda má řetězec nulovou délku. Při spojování argumentů neříká, zda už byla první pozice zpracována.
Najdi index znaku nebo podřetězce a porovnej jej s `std::string::npos`, než ho použiješ jako index nebo než text zkopíruješ či změníš.
Výsledek `std::string::find` porovnávejte s `std::string::npos`. Jako počet znaků v `substr` nebo `erase` tatáž konstanta znamená „až do konce“, nikoli počáteční pozici.
Pomocí `back()` lze přečíst nebo změnit poslední prvek neprázdného vektoru. Zjisti, kdy výsledek přestává platit a proč vyjmutí prvku z haldy vyžaduje dva samostatné kroky.
`begin()` vrací počáteční iterátor vektoru. Kvalifikátor `const` určuje použité přetížení a `end()` označuje pozici, kterou nelze dereferencovat.
`std::vector::clear` zničí všechny prvky a nastaví velikost vektoru na nulu, ale jeho kapacitu zachová pro další vkládání.
Získej ukazatel na prvky vektoru, předej ho spolu s počtem prvků a rozpoznej, kdy ukazatel přestává platit.
Vytvoří z předaných argumentů jeden prvek na konci vektoru. Zjistíte, co funkce vrací a kdy přidání prvku zneplatní dosavadní reference.
Pomocí `v.empty()` v konstantním čase zjistíš, zda vektor neobsahuje žádné prvky. Rezervovaná kapacita výsledek neovlivňuje.
`std::vector::end` vrací pozici za posledním prvkem, nikoli samotný poslední prvek. Tato pozice do rozsahu nepatří a slouží také k rozpoznání neúspěšného hledání.
`front()` zpřístupňuje první prvek vektoru v konstantním čase. Pokud může být vektor prázdný, nejprve to ověř pomocí `empty()`.