Rozsah rozdělený pro vyhledávání
`std::lower_bound` nevyžaduje úplné seřazení: pro daný klíč musí všechny prvky splňující test předcházet prvkům, které ho nesplňují.
CKTIS / C++
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
`std::lower_bound` nevyžaduje úplné seřazení: pro daný klíč musí všechny prvky splňující test předcházet prvkům, které ho nesplňují.
Zkonstruujte objekt v připraveném slotu, spravujte jeho životnost nezávisle na paměti a zakažte kopírování i přesouvání vlastníka slotu.
Zjistěte, jak `*` v ISO C++23 deklaruje ukazatel, na co se vztahuje `const` a jak odlišit ukazatel na celé pole od pole ukazatelů.
`&C::m` může označit nestatický člen, aniž by vybíral konkrétní objekt. Výsledný ukazatel lze použít s objektem nebo předat jako projekci algoritmu pro rozsahy.
Rozlišujte povinnosti volajícího od pravidel platného stavu objektu. Externí vstupy ověřujte nezávisle na `assert` a invariant chraňte veřejným rozhraním typu.
Od C++17 prvalue stejného třídního typu konstruuje výsledek přímo, bez kopírování nebo přesunu celého objektu. NRVO je volitelné a při inicializaci členů se data stále mohou kopírovat.
Zápis `= 0` deklaruje čistě virtuální členskou funkci. Umožňuje definovat abstraktní rozhraní, přes které lze volat různé implementace podle skutečného typu objektu.
Operátor `|` aplikuje uzávěr adaptéru na rozsah nebo složí dva uzávěry do znovu použitelného řetězce. Toto přetížení není bitová disjunkce (OR).
`resize` mění počet existujících prvků, zatímco `reserve` připravuje místo pro další prvky, aniž by měnilo aktuální velikost nebo obsah.
Pomocí `auto [it, inserted]` pojmenujete iterátor a příznak vložení, které `std::map::insert` vrací při vkládání jediné hodnoty bez doporučené pozice.
Deklarátor `&&` vytváří typ reference na rvalue. Při výběru přetížení ale rozhoduje kategorie výrazu: jméno proměnné deklarované jako `T&&` je při použití jako argument lvalue.
Tyto tři vzory oddělují identitu a životnost objektu, volbu vytvářené implementace a přidávání chování při zachování stejného rozhraní.
C++23 stanovuje dobu uložení a pravidla životnosti objektů, nikoli jejich fyzické umístění. Objekt s automatickou dobou uložení může obsahovat `std::string`, který dynamicky alokuje paměť pro znaky.
Nauč se číst názvy jako `std::cout` a `std::chrono::seconds`, zpřístupnit jejich deklarace a bezpečně zkracovat zápis. Příklady z kurzu odlišují pravidla jmenného prostoru od chování konkrétních rozhraní.
V C++23 tato zastaralá varianta funkce atomicky kopíruje `std::shared_ptr` a umožňuje zvolit uspořádání paměti při načítání.
Starší přetížení zveřejňuje std::shared_ptr zápisem release a umožňuje jeho převzetí čtením acquire. V C++23 ještě existuje; pro nový kód je vhodnější std::atomic<std::shared_ptr<T>>.
`setf` mění formátovací příznaky proudu. S příznakem `std::ios::boolalpha` se při klasickém místním nastavení hodnoty typu `bool` vypisují jako `true` a `false`.
Vyber přetížení `append` podle zdroje: celý řetězec, jeho část nebo buffer se známou délkou. Přidávej oddělovače výslovně a zachovej nulové znaky uvnitř dat.
Zvolte přetížení podle zdroje. U bufferu se známou délkou předejte ukazatel a počet prvků, aby se zachovaly i nulové znaky uvnitř dat.
Vytvořte řetězec s přesně `count` kopiemi znaku `ch`. Kulaté závorky zvolí přetížení pro vyplnění řetězce namísto přetížení s inicializačním seznamem.
Používejte `data()` spolu se `size()`, aby se zachovaly vložené nuly, a před použitím ukazatele ověřte meze a dobu života řetězce.
Najděte první shodu od zadané pozice, zkontrolujte `npos` a zadejte délku vzoru výslovně, pokud může vyrovnávací paměť obsahovat nulové znaky.
Než výsledek `find` použiješ jako index, porovnej ho s `npos`. V parametru délky funkce `substr` tatáž konstanta označuje zbytek řetězce.
Přidejte jednu kódovou jednotku na konec řetězce přímo nebo přes výstupní iterátor a zachovejte nulové znaky v datech se známou délkou.