Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

std::vector::back — přístup k poslednímu prvku

Pomocí `back()` lze přečíst nebo změnit poslední prvek neprázdného vektoru. Zjisti, kdy výsledek přestává platit a proč vyjmutí prvku z haldy vyžaduje dva samostatné kroky.

Verze: ISO C++23; implementation support may vary

Syntaxe

#include <vector>

// Member declarations of std::vector<T, Allocator> in C++23
constexpr reference back();
constexpr const_reference back() const;

std::vector::back je bezparametrová členská funkce deklarovaná v <vector>. Zpřístupňuje poslední prvek v konstantním čase, aniž by ho odstranila nebo změnila size(). U běžného std::vector<T> vracejí přetížení constexpr typ T&, u vektoru const typ const T&. Proto v.back() = 3 změní prvek ve std::vector<int>. U specializace std::vector<bool> vrací nekonstantní přetížení zástupný objekt (proxy) hodnotou a přetížení const vrací bool hodnotou. U této specializace příkaz bool saved = v.back(); uloží hodnotu, nikoli zástupný objekt.

V C++23 má volání back() na prázdném vektoru nedefinované chování: není zaručena výjimka ani diagnostika. Pokud vektor může být prázdný, nejdříve ověř !v.empty(). reserve() může zvýšit kapacitu, ale nepřidává prvky ani nemění size(). U neprázdného vektoru zpřístupňuje back() stejný prvek jako *std::prev(v.end()); samotný v.end() je iterátor za posledním prvkem a nesmí se dereferencovat.

Uložená reference nesleduje poslední pozici. Pokud push_back() nezpůsobí realokaci, reference stále odkazuje na původní prvek, který už není poslední. Realokace zneplatňuje reference na prvky; po odstranění odkazovaného prvku nebo zániku vektoru se reference také nesmí používat. Má-li hodnota zůstat dostupná i po odstranění prvku, nejdříve ji zkopíruj, například pomocí int saved = v.back(); u vektoru hodnot typu int.

Poslední prvek nemusí být minimum ani maximum. std::minmax_element(v.begin(), v.end()) vrací dvojici iterátorů: first a second odkazují na minimum, respektive maximum. U prázdného rozsahu se oba rovnají v.end() a nesmějí se dereferencovat.

U platné neprázdné haldy přesune std::pop_heap(v.begin(), v.end()) původní kořen na poslední pozici a zachová haldu ve zbývajícím prefixu, ale velikost vektoru se nezmění. Přesunutou hodnotu přečti pomocí back() a potom prvek odstraň pomocí pop_back(), které nic nevrací.

Příklady

#include <algorithm>
#include <iostream>
#include <vector>

int main() {
    std::vector<int> v;
    v.reserve(2);
    if (v.empty()) {
        std::cout << "empty\n";
    }

    v.push_back(7);
    v.push_back(2);
    v.back() = 3;
    const std::vector<int>& read_only = v;
    std::cout << read_only.back() << '\n';

    std::make_heap(v.begin(), v.end());
    if (!v.empty()) {
        std::pop_heap(v.begin(), v.end());
        const int removed = v.back();
        v.pop_back();
        std::cout << removed << '\n';
    }
    if (!v.empty()) {
        std::cout << v.back() << '\n';
    }
}

Výsledek

empty
3
7
3

Po `reserve(2)` je vektor stále prázdný. Přiřazení přes `back()` změní `2` na `3` a čtení přes referenci `const` vypíše `3`. Po `pop_heap()` kód zkopíruje `7` před odstraněním prvku; ve vektoru zůstane `3`.

Související lekce

  • C++ · Lekce 30 · Pokročilá · Verze: 3
  • C++ · Lekce 34 · Pokročilá · Verze: 3

Zdroje