std::vector::insert — vkládání prvků do vektoru
Vložte hodnotu, více kopií, inicializační seznam nebo rozsah iterátorů před zvolenou pozici. Použijte vrácený iterátor a zjistěte, které původní iterátory zůstávají platné.
CKTIS / C++
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
Vložte hodnotu, více kopií, inicializační seznam nebo rozsah iterátorů před zvolenou pozici. Použijte vrácený iterátor a zjistěte, které původní iterátory zůstávají platné.
`pop_back()` odstraní poslední prvek neprázdného vektoru, ale jeho hodnotu nevrací. Pokud vektor ukládá haldu, `std::pop_heap` prvky přeuspořádá a teprve `pop_back()` sníží jejich počet.
Přidejte jeden prvek zkopírováním nebo z r-hodnoty. Zjistěte, kdy realokace zneplatní ukazatele a proč starý iterátor `end()` přestane platit i bez realokace.
`reserve(n)` zajistí místo celkem alespoň pro `n` prvků, ale žádné nevytvoří. Použij tuto metodu před sérií přidávání na konec, pokud znáš konečný počet prvků nebo rozumnou horní mez.
`size()` vrací aktuální počet prvků v konstantním čase. Platné indexy určuje tento počet, nikoli kapacita zjištěná pomocí `capacity()`.
Vyměňte obsah a kapacitu dvou vektorů v konstantním čase. Ověřte kompatibilitu alokátorů a zjistěte, které iterátory zůstávají po výměně platné.
Porovnejte uložení po záznamech a po položkách s ohledem na způsob přístupu k datům, lokalitu v mezipaměti a náklady na převod mezi oběma uspořádáními.
Pro objekt vytvořený pomocí `new T` použij `delete`, pro pole vytvořené pomocí `new T[n]` použij `delete[]`. Tyto výrazy řídí dobu života objektů, zatímco odpovídající funkce s `[]` i bez nich spravují paměť.
Předpona `u8` určuje kódování UTF-8 pro řetězcový literál. Délka v kódových jednotkách, počet kódových bodů a počet grafémových shluků jsou různé míry.
Unární minus vytvoří opačnou hodnotu jediného operandu. V `return -1;` vznikne hodnota typu `int`, která v této funkci znamená „nenalezeno“; nejde o odčítání.
Unární minus vypočítá opačnou hodnotu jednoho operandu, zatímco binární odčítání vypočítá rozdíl. Typ po povýšení určuje chování na hranicích rozsahu.
Rozlišuj základ zápisu, typ literálu a typ výpočtu. Samotná přípona `u` nezaručuje šířku 32 bitů ani nevynucuje osmibitovou aritmetiku.
Přípona `u` nebo `U` vybírá celočíselný typ bez znaménka, nikoli pevnou šířku. `0u` a `1u` mají typ `unsigned int`; větší hodnota může vyžadovat širší typ.
Přípona `ULL` dává celočíselnému literálu typ `unsigned long long`, pokud se do něj hodnota vejde. Může tak ovlivnit výběr přetížené funkce nebo vyhodnocení bitového posunu.
`= delete` zakazuje použití konkrétní funkce nebo konstruktoru. Deklarace se přesto účastní výběru přetížené funkce a neuvolňuje paměť.
Zakažte zvlášť konstrukci kopírováním a kopírovací přiřazení a nechte překladač definovat virtuální destruktor pro správnou destrukci přes ukazatel na bázovou třídu.
Délka textu v UTF-8 závisí na tom, zda počítáme kódové jednotky, kódové body nebo grafémové shluky. Příklad ukazuje počítání a zkracování platného UTF-8 bez rozdělení kódového bodu.
Prázdné složené závorky neznamenají vždy inicializaci hodnotou. Typ určuje, zda se inicializuje skalár, zavolá konstruktor nebo se použijí pravidla pro agregáty.
Strukturovaná vazba pojmenuje složky jednoho objektu. Volba mezi `auto`, `auto&` a `const auto&` určuje, jak se objekt uloží nebo jak se na něj odkazuje.
Pojmenuj klíč a hodnotu aktuálního prvku `std::map` zvlášť, abys je mohl v rozsahovém cyklu `for` číst bez kopírování dvojice.
Předávací reference T&& umožňuje šabloně přijímat lvalues i rvalues a přitom zachovat informace potřebné k dalšímu předání argumentu. Vyžaduje odpovídající kontext dedukce; samotné && nestačí.
Reference T& je další jméno pro objekt nebo funkci; nevytváří kopii. Po inicializaci ji nelze přesměrovat. U objektových typů const T& omezuje změny přes referenci a lze ji navázat i na vhodný dočasný objekt.
Ukazatel na člen označuje nestatický datový člen nebo členskou funkci, aniž by byl svázán s konkrétním objektem. Deklaruje se pomocí C::* a aplikuje na objekt operátorem .* nebo přes ukazatel na objekt operátorem ->*.
Deklarátor `T*` tvoří typ „ukazatel na T“. V zápisu `int* p = &value;` obsahuje `p` ukazatel na `value`, nikoli kopii tohoto celého čísla. Poloha `const` určuje, zda se omezení vztahuje na ukazovaný objekt, nebo na samotný ukazatel.