Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

Model objektů a kompozice v C++

Objekt má typ, úložiště a dobu života; může obsahovat členské a bázové podobjekty. Kompozice propojuje objekty pomocí členů, zatímco dědičnost umožňuje společné rozhraní. Jazyk určuje pořadí inicializace a ničení.

Verze: C++23; repository compiler flag, production runtime not attested

Syntaxe

struct Base { virtual ~Base() = default; virtual int value() const = 0; };
struct Part { int n; };
struct Whole : Base {
    Part part;
    explicit Whole(int n) : part{n} {}
    ~Whole() override = default;
    int value() const override { return part.n; }
};
// Explicit destructor call: p->~Whole();

Objekt zabírá úložiště a má dobu života. Úplný objekt není podobjektem jiného objektu. V příkladu obsahuje Whole bázový podobjekt Base a člena Part part. Člen představuje kompozici („má část“), zatímco báze představuje dědičnost. Pouhá existence ukazatele na jiný objekt z něj nedělá podobjekt vlastníka ukazatele.

Seznam inicializátorů členů, například : part{n}, inicializuje člena před spuštěním těla konstruktoru; nejde o přiřazení. Virtuální báze inicializuje jako první pouze konstruktor nejodvozenější třídy. Následuje inicializace přímých nevirtuálních bází a poté členů v pořadí deklarace. Nakonec se vykoná tělo konstruktoru. Změna pořadí položek v seznamu toto pořadí nemění.

Deklarace destruktoru má tvar ~Part();; destruktor nepřijímá argumenty a nemá návratový typ. Po jeho těle se členové a báze ničí v opačném pořadí, než v jakém byla dokončena jejich konstrukce. Virtuální destruktor, například virtual ~Base(), umožňuje správné zničení odvozeného objektu pomocí delete nad ukazatelem na bázi. Při běžném uvolnění paměti vede chybějící destruktor tohoto typu k nedefinovanému chování.

Čistě virtuální funkce, virtual int value() const = 0;, používá specifikátor čistoty = 0, nikoli přiřazení. Base je abstraktní: úplné objekty této třídy nelze vytvářet. Whole::value() poskytuje implementaci. I destruktor může být čistě virtuální, ale při vytváření odvozených objektů stále vyžaduje definici.

Explicitní volání destruktoru, například p->~Whole();, ukončí dobu života objektu, ale samo neuvolní úložiště. Nepoužívejte ho u běžného lokálního objektu: následné automatické zničení bez správného opětovného vytvoření objektu vede k nedefinovanému chování. Příklad používá automatické ničení. Rozsah je C++23; uvedená URL standardu obsahuje průběžně se vyvíjející návrh, nikoli zmrazený text C++23. Přepínač kompilátoru v repozitáři nepotvrzuje produkční prostředí.

Příklady

#include <iostream>

struct Part {
    int n;
    explicit Part(int x) : n{x} { std::cout << "Part+\n"; }
    ~Part() { std::cout << "Part-\n"; }
};

struct Base {
    virtual ~Base() { std::cout << "Base-\n"; }
    virtual int value() const = 0;
};

struct Whole : Base {
    Part part;
    explicit Whole(int n) : part{n} { std::cout << "Whole+\n"; }
    ~Whole() override { std::cout << "Whole-\n"; }
    int value() const override { return part.n; }
};

int main() {
    Whole object{7};
    const Base& view = object;
    std::cout << view.value() << '\n';
}

Výsledek

Part+
Whole+
7
Whole-
Part-
Base-

Zobrazený kód a uvedený výsledek byly ověřeny v izolovaném prostředí metodou zaznamenanou v dokladu o ověření této přesné verze.

Zdroje