CKTIS / C++
Model objektů a kompozice v C++
Objekt má typ, úložiště a dobu života; může obsahovat členské a bázové podobjekty. Kompozice propojuje objekty pomocí členů, zatímco dědičnost umožňuje společné rozhraní. Jazyk určuje pořadí inicializace a ničení.
Verze: C++23; repository compiler flag, production runtime not attested
Syntaxe
struct Base { virtual ~Base() = default; virtual int value() const = 0; };
struct Part { int n; };
struct Whole : Base {
Part part;
explicit Whole(int n) : part{n} {}
~Whole() override = default;
int value() const override { return part.n; }
};
// Explicit destructor call: p->~Whole();Objekt zabírá úložiště a má dobu života. Úplný objekt není podobjektem jiného objektu. V příkladu obsahuje Whole bázový podobjekt Base a člena Part part. Člen představuje kompozici („má část“), zatímco báze představuje dědičnost. Pouhá existence ukazatele na jiný objekt z něj nedělá podobjekt vlastníka ukazatele.
Seznam inicializátorů členů, například : part{n}, inicializuje člena před spuštěním těla konstruktoru; nejde o přiřazení. Virtuální báze inicializuje jako první pouze konstruktor nejodvozenější třídy. Následuje inicializace přímých nevirtuálních bází a poté členů v pořadí deklarace. Nakonec se vykoná tělo konstruktoru. Změna pořadí položek v seznamu toto pořadí nemění.
Deklarace destruktoru má tvar ~Part();; destruktor nepřijímá argumenty a nemá návratový typ. Po jeho těle se členové a báze ničí v opačném pořadí, než v jakém byla dokončena jejich konstrukce. Virtuální destruktor, například virtual ~Base(), umožňuje správné zničení odvozeného objektu pomocí delete nad ukazatelem na bázi. Při běžném uvolnění paměti vede chybějící destruktor tohoto typu k nedefinovanému chování.
Čistě virtuální funkce, virtual int value() const = 0;, používá specifikátor čistoty = 0, nikoli přiřazení. Base je abstraktní: úplné objekty této třídy nelze vytvářet. Whole::value() poskytuje implementaci. I destruktor může být čistě virtuální, ale při vytváření odvozených objektů stále vyžaduje definici.
Explicitní volání destruktoru, například p->~Whole();, ukončí dobu života objektu, ale samo neuvolní úložiště. Nepoužívejte ho u běžného lokálního objektu: následné automatické zničení bez správného opětovného vytvoření objektu vede k nedefinovanému chování. Příklad používá automatické ničení. Rozsah je C++23; uvedená URL standardu obsahuje průběžně se vyvíjející návrh, nikoli zmrazený text C++23. Přepínač kompilátoru v repozitáři nepotvrzuje produkční prostředí.
Příklady
#include <iostream>
struct Part {
int n;
explicit Part(int x) : n{x} { std::cout << "Part+\n"; }
~Part() { std::cout << "Part-\n"; }
};
struct Base {
virtual ~Base() { std::cout << "Base-\n"; }
virtual int value() const = 0;
};
struct Whole : Base {
Part part;
explicit Whole(int n) : part{n} { std::cout << "Whole+\n"; }
~Whole() override { std::cout << "Whole-\n"; }
int value() const override { return part.n; }
};
int main() {
Whole object{7};
const Base& view = object;
std::cout << view.value() << '\n';
}
Výsledek
Part+ Whole+ 7 Whole- Part- Base-
Zobrazený kód a uvedený výsledek byly ověřeny v izolovaném prostředí metodou zaznamenanou v dokladu o ověření této přesné verze.