Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

virtual — virtuální funkce a virtuální dědičnost

Klíčové slovo virtual má dvě samostatná použití: umožňuje vybrat přepisující členskou funkci podle dynamického typu objektu a označuje virtuální základní třídu sdílenou v hierarchii dědičnosti. Ani jeden z těchto mechanismů nevyžaduje druhý.

Verze: C++23; repository compiler flag, production runtime not attested

Syntaxe

struct Base {
    virtual void f();
    virtual void g() = 0;
    virtual ~Base() = default;
};
struct Derived : Base {
    void f() override;
    void g() override;
};
struct Shared : virtual Base {};

virtual v první deklaraci nestatické členské funkce umožňuje volat její konečný přepis podle dynamického typu objektu, a to i prostřednictvím ukazatele nebo reference na základní třídu. Přepsaná funkce zůstává virtuální, i když se virtual neopakuje; použijte override, aby kompilátor odhalil nesoulad. Kvalifikované volání, například ref.Base::name(), toto dynamické volání obchází.

Deklarace virtual void g() = 0; určuje čistě virtuální funkci. Třída, jejíž konečný přepis zůstává čistě virtuální, je abstraktní: nelze vytvářet samostatné objekty této třídy. Čistě virtuální funkce může mít samostatnou definici; definici vyžaduje také čistě virtuální destruktor, pokud je volán při ničení odvozených objektů.

Pokud se mají odvozené objekty mazat přes ukazatel na základní třídu, zajistěte jí veřejný virtuální destruktor, například virtual ~Base() = default;. Při běžném delete vede v takové situaci absence virtuálního destruktoru k nedefinovanému chování, pokud se nepoužije specializovaný mechanismus destroying delete. Během konstrukce a ničení se virtuální volání týkající se daného objektu nepředávají přepisům ve třídách odvozenějších, než je třída, jejíž konstruktor nebo destruktor se právě vykonává.

Samostatně struct Shared : virtual Base {}; určuje virtuální dědičnost. Všechny cesty virtuální dědičnosti ke stejné základní třídě sdílejí v nejodvozenějším objektu jeden podobjekt základní třídy; nevirtuální cesty mohou přidat samostatné podobjekty. Tím se funkce základní třídy nestávají virtuálními.

Příklad ukazuje dynamické volání a explicitní volání implementace základní třídy. Tento záznam se vztahuje k C++23; uvedený režim kompilace nedokládá použití v produkci. Zdroj eel.is je průběžně upravovaný pracovní návrh, nikoli neměnné vydání C++23.

Příklady

#include <iostream>

struct Base {
    virtual const char* name() const { return "Base"; }
    virtual ~Base() = default;
};

struct Derived : Base {
    const char* name() const override { return "Derived"; }
};

int main() {
    Derived object;
    const Base& ref = object;
    std::cout << ref.name() << '\n';
    std::cout << ref.Base::name() << '\n';
}

Výsledek

Derived
Base

Zobrazený kód a uvedený výsledek byly ověřeny v izolovaném prostředí metodou zaznamenanou v dokladu o ověření této přesné verze.

Zdroje