Znalostní bázeCentrum zkoušek
CSČeština
Vybrat jazyk13

CKTIS / C++

std::max_element — iterátor na největší prvek

std::max_element prohledá rozsah a vrátí iterátor na jeho první největší prvek. Pro prázdný rozsah vrátí last; volitelný komparátor určuje uspořádání.

Verze: C++23; repository compiler flag, production runtime not attested

Syntaxe

#include <algorithm>
std::max_element(first, last)
std::max_element(first, last, comp)

std::max_element deklarovaný v <algorithm> prohledá platný rozsah [first, last). Vrací iterátor, nikoli kopii hodnoty; při ekvivalentních maximech vybere první výskyt. Rozsah netřídí.

Pro prázdný rozsah je výsledkem last. Před použitím *it ověř it != last: dereference koncového iterátoru není platná. Iterátory musí splňovat požadavky na forward iterátory; samotný vstupní iterátor nestačí.

V C++23 používá klasické přetížení bez explicitně zadaného komparátoru std::less{} namísto přímého použití operator<. U ukazatelů na tom záleží: std::less{} pro ně zaručuje ostré úplné uspořádání, které vestavěný operátor < zaručovat nemusí. Vlastní comp(a, b) musí znamenat, že a předchází b, a definovat ostré slabé uspořádání. Nepoužívej <=: prvek nesmí předcházet sám sobě. „Největší“ znamená poslední podle tohoto uspořádání, ne nutně číselně největší.

Pro N prvků provede algoritmus přesně max(N - 1, 0) porovnání, takže má lineární složitost. Příklad vybere první ze dvou maxim. Odečítání iterátorů zde funguje díky iterátorům s náhodným přístupem, které poskytuje std::array; nejde o obecný požadavek tohoto algoritmu.

Příklady

#include <algorithm>
#include <array>
#include <iostream>

int main() {
    const std::array<int, 5> values{3, 9, 4, 9, 2};
    const auto it = std::max_element(values.begin(), values.end());

    if (it != values.end()) {
        std::cout << "max=" << *it << ", index="
                  << (it - values.begin()) << '\n';
    }
}

Výsledek

max=9, index=1

Zobrazený kód a uvedený výsledek byly ověřeny v izolovaném prostředí metodou zaznamenanou v dokladu o ověření této přesné verze.

Zdroje