termín nebo hodnota HTML: translate
Atribut `translate` určuje, zda se má při lokalizaci měnit text a přeložitelné hodnoty atributů prvku; normativní stavy jsou `yes` a `no`.
CKTIS / Znalostní báze
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
Atribut `translate` určuje, zda se má při lokalizaci měnit text a přeložitelné hodnoty atributů prvku; normativní stavy jsou `yes` a `no`.
Atribut type není globální atribut. Podle prvku vybírá druh ovládacího prvku, chování tlačítka, číslování seznamu nebo způsob zpracování skriptu, případně popisuje MIME typ zdroje. Platné a výchozí hodnoty závisejí na prvku.
Atribut usemap prvku img odkazuje na obrazovou mapu na straně klienta. Její prvky area určují, které části obrázku odkazují na konkrétní cíle.
Atribut value má podle prvku různé významy: může určovat hodnotu ovládacího prvku, odesílaná data formuláře, měření, průběh, číslo položky seznamu nebo strojově čitelnou reprezentaci. Nejde o globální atribut.
Atribut width určuje šířku podporovaných prvků HTML. Přijímá nezáporné celé číslo bez jednotky. U prvku canvas řídí šířku bitmapy, nikoli pouze velikost zobrazení nastavenou pomocí CSS.
Atribut wrap prvku textarea určuje, zda prohlížeč přidá do hodnoty odesílané s formulářem zalomení řádků. Rozlišuje viditelné zalamování textu od skutečných znaků nového řádku.
Atribut writingsuggestions určuje, zda má prohlížeč nabízet návrhy při psaní. Nastavení se může dědit; přednost mají uživatelské preference.
Přístupnost HTML spojuje sémantiku, název, stav a ovládání klávesnicí, aby obsah a ovládací prvky fungovaly při různých způsobech vnímání a interakce.
Architektura zpracování HTML vede od bajtů a kódování přes parser a DOM ke skriptům, stylům a zobrazení aktuálního dokumentu.
Booleovské atributy HTML představují pravdu přítomností a nepravdu pouze nepřítomností; text podobný booleovské hodnotě toto pravidlo nemění.
Znakové odkazy zapisují znak názvem nebo bodem kódu, výsledek však závisí na vyhovující syntaxi a stavu tokenizátoru HTML.
Kategorie obsahu třídí prvky HTML, zatímco model obsahu rodiče a omezení daného prvku rozhodují, zda je konkrétní vnoření v souladu.
Deklarace `<!doctype html>` je povinná preambule dokumentu HTML a volí moderní vykreslování; není prvkem ani číslem verze jazyka.
Osnova dokumentu je uspořádaná struktura nadpisů pro navigaci a obsahy; nejde o automaticky vytvořený strom oddílů zpřístupněný zvláštním API DOM.
Zdroj HTML je vstupní posloupnost parseru, zatímco DOM je aktuální měnitelný objektový model; po parsování nemusí být obě reprezentace totožné.
Formuláře HTML spojují ovládací prvky s vlastníkem, ověřují omezení a sestavují uspořádanou sadu dat k odeslání; tyto tři fáze mají odlišná pravidla.
Parser HTML mění kódovaný vstupní proud na dokument DOM tokenizací a stavovou konstrukcí stromu s přesně určenou obnovou mnoha chyb.
Jazyk obsahu a základní směr textu jsou oddělené děděné sémantické vlastnosti používané pro výslovnost, dělení, volbu glyfů a obousměrný algoritmus Unicode.
Výkon načítání HTML závisí na objevení zdroje, prioritě, odložení, dekódování a rezervovaném prostoru; většina ovládacích prvků je nápověda, ne časová záruka.
Mediální prvky HTML spravují výběr zdroje, vyrovnávací paměť, časovou osu, přehrávání a časované stopy pomocí asynchronních stavových automatů.
Metadata HTML popisují dokument a dodávají vstupy zpracování: název, kódování, základní URL, zásady, styly, skripty a vztahy ke zdrojům.
Navigace HTML zahrnuje řešení URL, aktivaci odkazu, volbu cílového navigable, zásady opener/referrer a změny dokumentu a historie.
Progresivní vylepšení začíná použitelným HTML a přidává funkce, aniž základní cestu podmiňuje skriptem.
Relativní URL popisuje cíl vůči základu dokumentu; stejný text se proto může jinde vyřešit odlišně.