SFINAE — chyba substituce, nebo chyba kompilace
SFINAE umožňuje vyřadit přetížení šablony, pokud substituce argumentů vytvoří v bezprostředním kontextu neplatný typ nebo výraz. Nezakrývá libovolné chyby šablon.
CKTIS / Znalostní báze
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
SFINAE umožňuje vyřadit přetížení šablony, pokud substituce argumentů vytvoří v bezprostředním kontextu neplatný typ nebo výraz. Nezakrývá libovolné chyby šablon.
Správné řazení vyžaduje komparátor definující striktní slabé uspořádání. Binární vyhledávání vyžaduje rozsah rozdělený podle příslušné podmínky; seřazení celého rozsahu stačí, ale není vždy nutné.
Řetězec v C++ ukládá prvky, nikoli hotové znaky viditelné uživateli. Seznamte se s rozdílem mezi kódovými jednotkami UTF-8, kódovými body Unicode a grafémovými shluky a s rolí std::u8string a řetězcového literálu u8.
Šablony popisují rodiny funkcí nebo typů, zatímco koncepty stanovují požadavky na argumenty šablon. Deklarace template<Integer T> zavádí typový parametr T omezený pomocí Integer<T>; omezení se kontroluje při kompilaci, nikoli za běhu.
Testy porovnávají chování programu s očekáváním, zatímco aserce vyjadřují podmínky, které by měly platit. Seznamte se s testováním založeným na vlastnostech, idempotencí a deterministickou testovací sadou i s rozdílem mezi assert, static_assert a kontrolami aktivními i při definovaném NDEBUG.
std::chrono rozlišuje doby trvání, časové body a kalendářní data. Seznamte se s formáty %F a %R a rozdílem mezi pevným posunem vůči UTC a pojmenovaným časovým pásmem.
Překladové jednotky umožňují překládat části programu samostatně. Linkage určuje identitu názvů napříč deklaracemi, zatímco ODR omezuje počet a podobu definic. Rozlišení těchto pojmů pomáhá správně rozdělit kód mezi hlavičkové a implementační soubory.
Převod typů přizpůsobuje výraz požadovanému typu. Seznamte se s implicitními převody, explicitními převody pomocí static_cast, integrálními promoci a zahozením hodnoty převodem na void.
Typový systém C++ určuje typy objektů, referencí, funkcí a výrazů i povolené operace a konverze. Typování je statické: `auto` odvodí typ, ale neumožňuje proměnné později typ změnit. Implicitní konverze mohou být povolené, i když hrozí ztráta informací.
Uživatelsky definovaný literál kombinuje číselný literál, znak nebo řetězec s vlastním sufixem. Příslušný operátor literálu převede tento zápis na hodnotu, například na objekt představující vzdálenost.
Kategorie lvalue, prvalue a xvalue popisují výrazy, nikoli typy proměnných. Poznejte jejich skupiny glvalue a rvalue a souvislost s referencemi, výběrem přetížení a std::move, které samo o sobě nepřenáší prostředky.
Proměnná umožňuje programu ukládat data určitého typu a přistupovat k nim. Seznamte se s deklaracemi, inicializací a přiřazením, úlohami auto a const a rozdílem mezi rozsahem platnosti názvu a dobou života objektu.
Objekty std::execution::seq, std::execution::par, std::execution::par_unseq a std::execution::unseq určují, jakým způsobem se algoritmus smí vykonávat. Nezaručují zrychlení; volba zásady také mění požadavky na funkce, které zpracovávají prvky.
Makro INT_MAX z hlavičky <climits> určuje největší hodnotu typu int v dané implementaci. Používejte ho místo pevně zadané hranice a před zvýšením hodnoty ji ověřte, abyste předešli přetečení.
Konstanty typu std::memory_order určují synchronizaci a řazení atomických operací. Zjistěte, jak se liší relaxed, release, acquire, acq_rel a seq_cst a jak může atomický příznak bezpečně zpřístupnit běžná data.
std::ignore je objekt standardní knihovny používaný spolu s std::tie k vynechání vybraných prvků při přiřazení n-tice. Umožňuje uložit potřebné hodnoty do existujících proměnných, aniž by bylo nutné vytvářet pomocnou proměnnou pro vynechaný prvek.
`+hardPass` používá unární `+` k převodu negenerické lambdy bez zachycení na ukazatel na funkci. Nejde o sčítání.
Zjisti, jak C++23 vybírá třídní přetížení `operator new` a `operator delete` a proč obě volání odpovídajících globálních funkcí musí dostat stejnou hodnotu zarovnání.
Deklarátor `[]` vytváří vestavěný typ pole. Počet prvků může být součástí typu pole, ale zápis parametru ve tvaru pole tento počet nepředává.
AoS ukládá celé záznamy za sebe, zatímco SoA ukládá hodnoty každé položky do samostatného pole. Volba závisí na tom, jak program k datům přistupuje.
`assert` kontroluje interní předpoklad programu za běhu. Definice `NDEBUG` může kontrolu vypnout, aniž se vyhodnotí podmínka. Na `static_assert` nemá vliv.
Rozlišujte dobu uložení a dobu života objektu od samostatných alokací jeho členů, například od paměti pro znaky řetězce `std::string`.
Rozložení dat volte podle toho, co program skutečně čte. AoS seskupuje pole jednoho záznamu, zatímco SoA seskupuje hodnoty stejného pole z více záznamů.
Zachyťte mezní hodnotu kopií, aby ji predikát používal i po změně původní proměnné mimo lambda výraz.