std::is_same a std::is_same_v — identita typů
std::is_same a std::is_same_v z <type_traits> při kompilaci ověřují, zda jsou dva typy přesně stejným typem. Zohledňují const, volatile i reference; neověřují rovnost hodnot ani převoditelnost.
CKTIS / Znalostní báze
Syntaxe, operátory a pojmy programování. Najdi vysvětlení, prohlédni si příklad a pokračuj v učení.
std::is_same a std::is_same_v z <type_traits> při kompilaci ověřují, zda jsou dva typy přesně stejným typem. Zohledňují const, volatile i reference; neověřují rovnost hodnot ani převoditelnost.
std::isspace z <cctype> rozpoznává bílé znaky podle aktuálního národního prostředí C. Při předávání hodnot typu char zajistěte, aby argument byl v povoleném rozsahu.
std::is_standard_layout při překladu ověřuje, zda typ splňuje pravidla pro standardní rozvržení. std::is_standard_layout_v zpřístupňuje stejný výsledek přímo jako bool. Trait nezaručuje absenci výplňových bajtů ani přenositelný binární formát.
std::istringstream umožňuje číst hodnoty z textu v paměti pomocí operátoru >>. Používá stejná pravidla formátování a konvence chybových stavů jako ostatní vstupní proudy, aniž by bylo nutné otevřít soubor.
Tato vlastnost z <type_traits> kontroluje při překladu, zda je typ triviálně kopírovatelný. Seznamte se s ekvivalentními zápisy ::value a _v i s omezeními kopírování reprezentace objektu.
std::iterator_traits<I> z hlavičky <iterator> zpřístupňuje typy popisující iterátor, včetně běžného ukazatele. Umožňuje psát algoritmy nezávislé na konkrétním kontejneru a rozlišit typ hodnoty od typu výsledku dereference.
std::jthread spravuje vlákno a při zničení objektu, ke kterému se lze ještě připojit, požádá o zastavení a poté čeká na dokončení. std::jthread::request_stop běh násilně nepřeruší: vlákno musí spolupracovat, například kontrolou std::stop_token.
std::latch z hlavičky <latch> umožňuje vláknům čekat, až čítač dosáhne nuly. count_down() oznámí dokončení části práce, zatímco wait() čeká na konec odpočítávání, aniž by čítač změnila.
std::launder z <new> získá ukazatel na objekt na dané adrese, pokud starý ukazatel automaticky neodkazuje na jeho náhradu. Nevytváří objekt ani neopravuje neplatný přístup do paměti.
std::left nastaví zarovnání formátovaného výstupu proudu doleva. Je-li pole širší než jeho hodnota, znaky výplně se zobrazí za hodnotou. Nastavení zarovnání zůstává aktivní, dokud se nezmění.
std::length_error, deklarovaný v <stdexcept>, oznamuje pokus vytvořit objekt, jehož délka překračuje povolený limit. Seznamte se s jeho děděním, konstruktory přijímajícími zprávu a zachycením pomocí reference const.
std::less z <functional> je funkční objekt pro porovnávání. std::less<T> přijímá argumenty jako const T&, zatímco std::less<void>, zapisované také std::less<>, odvozuje jejich typy nezávisle. Značka is_transparent umožňuje heterogenní vyhledávání.
std::list je sekvenční kontejner s obousměrnými iterátory. Seznamte se s begin(), empty() a splice(): přenosem prvků mezi seznamy při zachování jejich identity, včetně složitosti a podmínek správného použití.
std::llabs z <cstdlib> vypočítá absolutní hodnotu typu long long a vrátí stejný typ. Výsledek musí být reprezentovatelný; volání s nejnižší hodnotou long long způsobuje nedefinované chování.
std::locale z <locale> obsahuje kolekci facetů, které určují například zápis čísel, klasifikaci znaků a řazení textu. Přiřaďte jej ke streamu pomocí imbue(), abyste výslovně zvolili jeho pravidla.
std::lock_guard z <mutex> spravuje zámek pomocí RAII. Konstruktor, který přijímá pouze mutex, jej zamkne. Varianta s std::adopt_lock přebírá odpovědnost za výhradní zámek, který už aktuální vlákno drží, aniž by volala lock(). V obou případech destruktor mutex odemkne. Pojmenovaný objekt chrání kritickou sekci po celou dobu své životnosti.
std::logic_error deklarovaná v <stdexcept> představuje chyby ve vnitřní logice programu, například porušení předběžných podmínek nebo invariantů třídy. Uchovává zprávu dostupnou přes what() a dědí z std::exception.
std::lower_bound hledá v náležitě rozděleném rozsahu hranici: první prvek, který není menší než klíč, nebo konec rozsahu. Vrací iterátor, nikoli potvrzení, že existuje stejná hodnota.
std::make_heap přeuspořádá rozsah na haldu v lineárním čase. Ve výchozím nastavení je největší prvek na začátku; vlastní komparátor umožňuje vytvořit minimovou haldu. Není zaručeno, že výsledný rozsah bude seřazený.
std::make_shared vytvoří objekt a vrátí std::shared_ptr, který ho spravuje. U typu, který není polem, předá argumenty k inicializaci objektu. Kopie ukazatele sdílejí stejný objekt i odpovědnost za jeho životnost.
std::make_tuple z <tuple> vytvoří n-tici, jejíž typy prvků se odvodí z argumentů. Obvykle ukládá hodnoty, ale pomocí std::ref a std::cref lze místo kopií vytvořit referenční prvky.
std::make_unique z <memory> vytvoří objekt nebo dynamické pole a vrátí std::unique_ptr, který je spravuje. Vlastnictví je výhradní a paměť se automaticky uvolní při zničení vlastníka.
std::map ukládá dvojice klíč–hodnota v pořadí komparátoru a pro každý ekvivalentní klíč obsahuje nejvýše jeden prvek. Seznamte se s vyhledáváním bez změny mapy, vkládáním, mazáním a přenosem uzlů i s tím, proč operator[] nekontroluje přítomnost klíče.
std::max z <algorithm> vybere větší ze dvou argumentů nebo největší prvek neprázdného inicializačního seznamu. Umožňuje vlastní porovnávání; přetížení pro dvě hodnoty vrací referenci, zatímco přetížení pro seznam vrací kopii.